Nejvyšší a nejmenší kaktus na světě

Nejvyšší kaktusy světa běžně dosahují 18 metrů a ty nejmenší 12 milimetrů.

Nejvyšší kaktus na světě

Nejvyšší kaktus na světě patří do rodu saguaro. Konkrétně jde o karnegii obrovskou Carnegiea gigantea.

Nejvyšší zdokumentovaný jedinec dosáhl výšky 24 m a hmotnosti kolem 13 tun.

Nejvyšší rod kaktusů -Saguaro

Karnegii obrovskou (dříve označovanou jako kaktusovec obrovský) známe z mnoha amerických westernů, kde dotváří typickou krajinu „divokého západu“. Hlavní oblastí výskytu je Sonorská poušť v Arizoně a jižní Kalifornii.

Saguara v Arizoně.

Největší exempláře saguara jsou staré přibližně 250 let, přičemž první květy se objevují asi za 75 let, kdy rostlina dosahuje výšky 2-2,5 m a kdy také zakládá první postranní větve. Boční větve vznikají přibližně od jedné třetiny její výšky. Napřed rostou kolmo vodorovně od hlavního stonku a později se stáčejí nahoru. Svým specifickým tvarem daným růstem vedlejších větví symbolem amerických a mexických pouští.

Květy a plody saguara

Na boku stonku, blízko pod vrcholem vyrůstají 8 až 12 cm velké trychtýřovité květy s bílými okvětními lísky. Otevírají se na večer a zůstávají otevřené i příští den.

Květy největšího z kaktusů – Carnegiea gigantea

Karnegie obrovská poskytuje šťavnaté plody, které jsou tradičně sbírány místními indiány.

Nejmenší kaktus na světě

Nejmenším druhem kaktusu je Blossfeldia liliputana. Tento kulovitý kaktus původem z jihoamerických And dosahuje velikosti jen 12 mm.

Blossfeldie jsou jihoamerické vysokohorské kaktusy. Jsou to nejmenší kaktusy vůbec a zároveň jediné kulovité kaktusy se stonkem nečleněným do obvyklých žeber nebo bradavek. Jsou zařazené do kategorie CITES 1.

Nejmenší kaktus na světě – Blossfeldia liliputana, Autor: Michael Wolf

Areál rodu je značně rozsáhlý. Jsou to horská údolí v pásu And od 18. do 33. stupně j.š. ve výškách od 700 do 3 400 m n.n. Zde rostou na strmých až kolmých stěnách údolí v puklinách vyplněných nánosy jílu, spraše, případně s mechy. Vyhledávají stěny v okolí vodopádů. Tvoří kolonie o desítkách až stovkách hlaviček. Přesto není snadné je v přírodě nalézt. V období sucha se stonky sesychají v ploché šupiny překryté prachem a přežívá zejména dužnatý kořen. Zkušený lovec kaktusů Fridrich Ritter popisuje, jak v roce 1931 procházel několik kroků od místa kde rostly, ale našel je zde až při další expedici, kdy již byly popsány a věděl co hledat. [1]

Zdroj:
[1] Wikipedia – Blossfeldia.

Mohlo by vás zajímat: