Nejdelším druhem hmyzu jsou strašilky, které dosahují běžně 50 cm.

Úplně nejdelší je strašilka druhu Phryganistria chinensis s délkou 64,0 cm (délka je měřena včetně natažených nohou). Ještě donedávna (do r. 2016) držela rekord s délkou 56,7 cm strašilka s latinským názvem Phobaeticus chani.

Do budoucna bude zajímavé sledovat vývoj na australské experimentální hmyzí farmě. Tam se totiž, již od roku 2014, daří neustále odchovávat větší a větší potomky endemické strašilky druhu Ctenomorpha gargantua. Doposud jsou velké až 56,5 cm, ale potenciál je jistě někde nad 60,0 cm. Tak uvidíme, zda se to australským vědcům podaří a budeme mít nového rekordmana hmyzí říše.

Strašilky

Strašilky (Phasmatodea) jsou řád tropického hmyzu bizarního zjevu. Mohou vypadat jako větvička, starý list nebo kus kůry a dokonale tak splývat s prostředím. Jedná se o výlučně býložravý hmyz. [1]

Vyskytují se ve všech tropických a subtropických oblastech, převážně ve vlhčích lesních biomech. Nejvíce druhů žije v jihovýchodní Asii a Malajsii. [1]

Většina strašilek je větších než 5 cm, ale najdou se i druhy, které dorůstají až do velikostí větších než 25 cm, výjimečně i přes 60 cm. Mnoho druhů strašilek ztratilo schopnost létat, jejich křídla jsou zkrácená či zcela zakrnělá. Většinou mohou létat samci a samice nikoliv, ale u některých druhů nelétají obě pohlaví. Naproti tomu existují i druhy s letuschopnými samicemi. Strašilky jsou morfologicky velmi variabilní. Dají se rozdělit do tří typů: typ hůlkovitý nebo větévkovitý, často neobyčejně úzký, štíhlý a dlouhonohý – tyto typy označujeme obecně jako pakobylky, druhý typ je kratší a robustnější, přičemž tělo je pokryto trny nebo jinými výrůstky, někdy i neobvykle velikými a mohutnými, tyto typy se označují jako strašilky v užším slova smyslu, třetí typ připomíná jak zbarvením, tak i tvarem list, přičemž celek je neobyčejně mimetický – takové druhy obecně označujeme jako lupenitky. České označení „lupenitky“ se kryje s taxonomickým, tedy označuje přesně danou čeleď Phylliidae, respektive podčeleď Phylliinae (podle použitého systému). Naproti tomu označení „pakobylka“ a „strašilka“ (v užším smyslu) se vůbec nekryje s taxonomickým systémem, ale popisuje pouze vzhled (navíc názor na to, co je ještě strašilka a co už pakobylka se může subjektivně různit). [2]

Zdroj:

• Úvodní obrázek: strašilka Phobaeticus kirbyi z Bornea.
• [1] Strašilky na wiki
• [2] KOVAŘÍK, František, a kol. Hmyz – chov a morfologie. Jihlava: Nakladatelství MADAGASKAR, 2000, str. 112