Největším hlodavcem světa je kapybara, žijící v Jižní Americe. Druhým největším je bobr evropský a na třetím místě je nutrie říční.
Kapybara (Hydrochaeris hydrochaeris)
Kapybary jsou největšími a zároveň i nejtěžšími žijícími hlodavci na světě. Délka těla dospělé kapybary (samičky jsou větší než samci) je 100 – 130 cm a výška v kohoutku se pohybuje kolem 55 cm. Hmotnost samičky je mezi 50 až 70 kg.
Kapybary milují vodu, výborně se potápějí i plavou. Pod vodou vydrží až 10 minut a ve vodě mohou i spát. Kapybara má totiž nozdry, oči i uši na vrcholku hlavy a můžete tak být celá ponořená a při tom v klidu pozorovat okolí. Pohyb ve vodě jim usnadňují krátké plovací blány mezi prsty.
Žijí v mokřadech Jižní Ameriky (Pantanal, Llanos), od Panamy až po severovýchodní Argentinu. Živí se vodními rostlinami, trávou, výhonky a plody. Dospělá kapybara je schopná denně spořádat až 3,5 kg rostlinné potravy.
Kapybary jsou společenská zvířata žijící ve skupinách, kdy jeden samec kolem sebe shromažďuje harém samic. Mláďata jsou plně osrstěná a mohou běhat a plavat ihned po narození. Loví je jaguár i puma.
V případě nebezpečí utíkají kapybary do vody a vydávají varující zvuky. Ve vodě však nejsou vždy v bezpečí, neboť na ně v rozsáhlých porostech vodních rostlin číhají anakondy, pro které je nepozorná kapybara velmi snadným úlovkem.
Druhý největší hlodavec na světě
a zároveň největší hlodavec v ČR je bobr evropský (Castor fiber). Bobr je až jeden metr velký a dospělí jedinci váží běžně 25 kg (maximálně 40 kg). V České republice se bobr vyskytuje v povodí Labe, Moravy, Odry a Dyje. Samci a samice bobrů jsou obvykle stejně velcí. Nemalou část délky těla bobra tvoří ocas pokrytý zrohovatělými šupinami. Ocas je velký 25 – 45 cm do délky a 10–13 cm do šířky. Při plavání mu slouží jako veslo a kormidlo. Bobr plácnutím ocasem o hladinu vydává v případě nebezpečí daleko slyšitelný varovný signál.
Bobři vždy žijí v blízkosti vod, kde si budují hráze a tzv. bobří hrady. Ke stavbě používají stromy, větve, hlínu a vlastně vše co najdou po okolí. Jsou známé případy, kdy bobr do hráze zabudoval plastový odpad. Jednoduše proto, že se v okolí vyskytoval a bobr ho vyhodnotil jako vhodný pro stavbu. Bobři porazí i strom o průměru jednoho metru a jeden bobr je schopen porazit stromek s kmenem tlustým 15 cm do půl hodiny.
Jeho potravu tvoří kromě bylin i větvičky a lýko. Jsou aktivní po celý rok bez zimního spánku. V zimě jim vhod přijdou pokácené stromky, které pod ledem okusují. Aktivní jsou zejména večer a v noci.
Bobr patřil odedávna mezi lovnou zvěř. Jeho kožešina byla velmi ceněna hlavně na výrobu čepic a límců, ale užívalo se i maso, které bylo ve středověku a raném novověku pokládáno za postní jídlo, protože bobr žije ve vodě, podobně jako ryby. Pod vodou vydrží až 20 minut.
V Kanadě se vyskytuje blízký příbuzný bobra evropského jen o něco menší bobr kanadský (Castor canadensis). Ten dosahuje délky 74 – 88 cm při hmotnosti až 26 kg.
Třetím největším hlodavcem je nutrie
Dospělé nutrie jsou dlouhé 40-70 cm z toho ocas je 30-45 cm. Váží obvykle 5-6 kg, dobře živený samec může dosáhnout 10 kg a samec vykrmený v zajetí až 12 kg.
Nutrie říční žijí na březích potoků, jezer či řek. V březích si budují nory s chodbami dlouhými 15 a více metrů. Aktivní jsou hlavně za šera, přičemž se obvykle nevzdalují více než 180 m od nory.
Nutrii snadno poznáte podle výrazných oranžových hlodáků. Živí se kořeny a bylinami – potravu si vyhrabávají, nebo se pasou na březích a podél břehů. Potravu si dokáže přidržet předními končetinami.
V zajetí je nutrie chována pro maso nebo pro kožešinu, obvykle se ale jedná pouze o malochovy. Maso je libové a lehce stravitelné, takže se hodí jako dietní a také jako skvělá výživa pro nemocné. Kromě standardního plemene (hnědá kožešina) se podařilo vyšlechtit další plemena. Dominantní jsou např. odrůdy bílá, černá a zlatá, recesívní pak stříbrná, pastelová, safírová, perlová.
V Česku má chov nutrií dlouhou tradici již od roku 1928. Rozmach nastal v období 60. – 80. let, ale pak, za úpadku státem dotovaných velkochovů, došlo k poklesu chovaných zvířat. V důsledku nezájmu a chybějící mladé chovatelské generaci je chov nutrií v Česku ohrožen, resp. hrozí reálné nebezpečí zmizení plemen, patřících k národnímu dědictví – nutrie standardní, nutrie zlaté a nutrie přeštické. (zdroj odstavce o chovu nutrií wiki)